Strach ze samoty

Michal chtěl najít lásku. Nejdřív musel připustit, že možná zůstane sám!

Autor: Charlie Greenberg

Příběh vychází ze skutečné práce s klientem. Jméno a některé okolnosti jsem změnil, aby nebylo možné poznat konkrétního člověka.

Michal chtěl vědět, jak konečně najít správnou partnerku.

Měl za sebou několik vztahů, ve kterých dělal rozhodnutí proti sobě. Držel se žen, se kterými mu nebylo dobře. Přehlížel věci, které mu vadily. Dával další šanci situacím, u kterých už dávno věděl, že nefungují.

Myslel si, že neumí vybírat ženy.

Jenže pod všemi jeho rozhodnutími byl jeden stejný strach.

Nechtěl zůstat sám.

Proto jsem mu řekl:

„Mám pro tebe asi nejtěžší úkol, který může zrovna tobě někdo dát.“

Michal čekal další postup do seznamování.

Místo něj slyšel:

„Smíř se s tím, že možná zůstaneš navždy sám.“

Nadšený nebyl.

„To je čistě egoistický důvod,“ řekl po chvíli. „Nechci být sám, protože chci mít někoho vedle sebe.“

„Nemyslím si,“ odpověděl jsem. „Kdyby to bylo jenom ego, vezmeš peníze a pořídíš si mladou krásnou ženu na výstavku. Ty ale pořád mluvíš o blízkosti, emocích a společném životě. Tohle bude hlubší.“

Michal chtěl přijít na odpověď přemýšlením.

Najít správné vysvětlení. Rozebrat svoje bývalé vztahy. Pochopit, která žena byla špatná a proč udělal další chybu.

Řekl jsem mu:

„Odpověď najdeš v tichu, kterému se pořád vyhýbáš.“

Jeho úkol byl jednoduchý na vysvětlení a velmi nepříjemný na provedení.

Večer si měl sednout na postel.

Bez telefonu. Bez hudby. Bez další činnosti, do které uteče.

A opakovat si:

„Možná zůstanu navždy sám.“

Potom neměl tu větu vyvracet.

Neměl si říkat, že určitě někoho potká, protože je chytrý, úspěšný a pořád má čas.

Měl čekat, co přijde.

Strach.

Vztek.

Lítost.

Bolest.

Klidně všechno najednou.

„Bude to jako cibule,“ řekl jsem mu. „Jedna vrstva za druhou. A hluboko pod tím bude velká bolest.“

Michal potom sám pojmenoval důsledek svého strachu.

„Kvůli tomu jsem narušil některé vztahy,“ přiznal. „Nechtěl jsem být sám, a tak jsem dělal špatná rozhodnutí.“

To byl jeho aha moment.

Ne že se samoty přestal bát.

Ne že si po jednom večeru řekl, že žádnou ženu nepotřebuje a všechno je skvělé.

Poprvé uviděl, že největší chyby nedělal kvůli lásce.

Dělal je ve chvíli, kdy před samotou utíkal.

Několik dalších večerů proto partnerku nehledal.

Seděl s větou, které se celý život snažil vyhnout, a sledoval, co v něm spouští.

Pokud chceš podobně rozebrat, co tě jako muže skutečně řídí a proč děláš rozhodnutí proti sobě, jdu do toho do hloubky v knize MUŽ 21.

Nečekej afirmaci, že všechno dobře dopadne. Jde o to unést pravdu, převzít odpovědnost a potom podle ní jednat.

Teprve když unese, že může být sám, bude si moct vybrat ženu proto, že chce právě ji.

Ne proto, že vedle něj musí být kdokoliv.