Důvěra a blízkost

Tonda po dvou setkáních prožíval hluboký vztah. Druhý člověk se s ním teprve seznamoval!

Autor: Charlie Greenberg

Příběh vychází ze skutečné práce s klientem. Jméno a některé okolnosti jsem změnil, aby nebylo možné poznat konkrétního člověka.

Tonda byl otevřený člověk.

Když si s někým porozuměl, neměl potřebu hrát hry. Mluvil upřímně. Nabídl pomoc. Ukázal, že mu na druhém člověku záleží.

Jenže potom býval zklamaný.

„Do těch vztahů investuju hodně energie, emocí a citu,“ řekl mi. „Mám ty lidi rád. A potom zjistím, že jim je to úplně jedno.“

Tonda si myslel, že problém je v druhých lidech.

On se otevře a oni ho využijí.

On jim důvěřuje a oni ho podrazí.

On nabídne pomoc a pro ně je to za chvíli samozřejmost.

Zastavil jsem ho.

„Ty se do vztahu emočně zainvestuješ hrozně brzo,“ řekl jsem mu. „Jednou nebo dvakrát si s člověkem porozumíš a uvnitř už ten vztah prožíváš mnohem hlouběji než on.“

Na druhé straně byl člověk, který si říkal:

„Dvakrát jsem viděl Tondu. Bylo to příjemné. Uvidíme, co bude dál.“

Tonda už mezitím přemýšlel, jak mu pomůže. Co pro něj zařídí. Jakou část svého života mu ukáže.

„Já si neověřuju, jestli je to oboustranné,“ přiznal.

„Přesně,“ odpověděl jsem. „Neumíš postupovat po schodech a zjišťovat, jestli druhý člověk jde s tebou.“

Tonda nejdřív došel k opačnému závěru.

„Tak se nesmím otevírat,“ řekl. „Musím si dávat větší pozor.“

Jenže cílem nebylo postavit kolem něj zeď.

Jeho otevřenost nebyla chyba. Potřebovala jenom pořadí.

Proto jsem mu připravil pět stupňů.

První je obyčejné seznámení.

„Dobrý den, já jsem Tonda. Rád vás poznávám.“

Žádné hluboké emoce. Nejdřív jenom zjistit, jak na něj člověk působí a jestli ho vůbec chce vidět znovu.

Druhý stupeň je pravidelnější komunikace.

Drží ten člověk slovo? Umí poslouchat? Je stabilní? Mají něco společného?

Třetí stupeň je malá zranitelnost.

Jedna osobní informace, kterou nejde poznat pouhým pozorováním. Ne celý životní příběh. Ne největší bolest. Jenom něco malého.

Čtvrtý stupeň je reakce druhého člověka.

Zajímá ho to? Doptá se? Dokáže nabídnout podobnou otevřenost? Nebo informaci přejde, zesměšní a použije později proti němu?

A teprve pátý stupeň je hlubší důvěra.

„Ne podle toho, jaký máš pocit,“ zdůraznil jsem. „Podle toho, jak se ten člověk opakovaně chová.“

Tonda nepotřeboval být méně upřímný.

Potřeboval přestat dávat hlubokou důvěru člověku, jehož chování ještě vůbec neznal.

Tohle nezařídí, že ho už nikdy nikdo nezklame.

Když ale po prvním dobrém rozhovoru cítil obrovskou blízkost, nebral ji automaticky jako důkaz hlubokého vztahu.

Byl to první dobrý rozhovor. Nic víc zatím nevěděl.

Nemusel se přestat otevírat.

Potřeboval se otevírat po částech a pokaždé se podívat, jestli druhý člověk dělá totéž.