Směr a zastavení

Petr měl pocit, že stojí na místě. Já jsem mu řekl, aby tam ještě chvíli zůstal!

Autor: Charlie Greenberg

Příběh vychází ze skutečné práce s klientem. Jméno a některé okolnosti jsem změnil, aby nebylo možné poznat konkrétního člověka.

Petr během několika měsíců změnil velkou část svého života.

Ukončil vztahy, které mu nedělaly dobře. Začal si hlídat vlastní čas. Učil se odpočívat a dělat také věci, které baví jenom jeho.

Přesto mi při našem hovoru řekl:

„Mám pocit, jako kdybych stál na místě. Nevím, jak vykročit.“

Místo toho jsem mu řekl:

„Tak stůj na místě. Možná tam teď máš stát.“

Petr nevěděl, co s tím.

Celý život řešil nepříjemný pocit akcí. Když nevěděl, co dělat, začal pracovat. Něco stavěl. Něco opravoval. Vymyslel nový projekt nebo sedl na kolo.

Hlavně se hýbat.

Hlavně nemít pocit, že se nic neděje.

Zeptal jsem se ho:

„Kam potřebuješ tak rychle běžet? Co konkrétně by ti teď dalo pocit, že už nestojíš na místě?“

Nevěděl.

„Pokud nevíš, kam chceš dojít, nebude žádný další výsledek dost dobrý.“

Petr chtěl před pocitem zastavení utéct do další činnosti.

Jenže teď nepotřeboval další projekt.

Potřeboval se podívat na to, co už zažil. Co mu fungovalo. Co mu nefungovalo. Co chce ve svém životě zachovat a co už znovu odmítá prožít.

„Všechny odpovědi, které hledáš, najdeš v tichu, kterému se tak vyhýbáš,“ řekl jsem mu.

„Já to chápu,“ odpověděl. „Pro mě je řešení všech problémů aktivita. A už několikrát se ukázalo, že ta aktivita nebyla vítězství.“

Popsal mi, že se necítí dobře ani sám v sobě.

„Jako kdybych chtěl vybuchnout, ale neměl zápalky.“

Všechno se v něm pralo najednou.

Touha něco dokázat. Potřeba odpočívat. Strach z dalšího špatného vztahu. Chuť poznat novou partnerku. Pocit, že musí využít každou hodinu, a současně únava ze všeho, co už roky táhl.

„Takhle už to dál nefunguje,“ řekl jsem mu. „Nemůžeš do starého života jenom přidat další cíl. Potřebuješ si znovu nastavit, co chceš, co nechceš a co je pro tebe důležité.“

Petr mi nejdřív nedokázal říct, jak má jeho nový život vypadat.

Proto jsem otázku otočil.

„Které situace už nikdy nechceš zažít znovu?“

Tam odpovědi přicházely.

Nechtěl znovu otevřít ženě srdce a potom zjistit, že jí nestojí ani za upřímné ukončení vztahu.

Nechtěl partnerku, která ho bude řídit a manipulovat s ním.

Nechtěl vztah, ve kterém zruší svoje hranice a všechno odevzdá ženě.

Když nedokázal začít tím, co chce, začali jsme tím, co už nikdy nechce.

Z každé takové zkušenosti jsme potom vytáhli nové pravidlo.

Co je pro něj ve vztahu přijatelné. Kde končí jeho hranice. Co musí budoucí partnerce říct hned na začátku. Co jí dokáže nabídnout a co kvůli ní znovu neobětuje.

Petrovým dalším krokem proto nebyl nový projekt.

Bylo to zastavení, během kterého konečně pojmenuje svoje hranice a pravidla.

Aby se znovu nerozběhl přesně tam, odkud se několik měsíců dostával ven.