Sebehodnota a přijetí lásky

Martin si říkal, že si lásku nezaslouží. Změnili jsme jedno slovo!

Autor: Charlie Greenberg

Příběh vychází ze skutečné práce s klientem. Jméno a některé okolnosti jsem změnil, aby nebylo možné poznat konkrétního člověka.

Martin chtěl partnerku.

Současně měl uvnitř pocit, že si lásku nezaslouží.

Udělal v minulosti chyby. Některé vztahy nezvládl. Nebyl vždycky takovým mužem, jakým chtěl být.

Když si představil, že by ho žena mohla skutečně milovat, ozval se starý hlas:

„Nejsi dost dobrý.“

„Málo ses snažil.“

„Nezasloužíš si to.“

Martin proti tomu hlasu bojoval.

Znal ho od dětství. Nebreč. Víc se snaž. Podívej se na kluka odvedle, ten má lepší známky. To, že jsi něco zvládl, nikoho nezajímá. Příště musíš být ještě lepší.

Připomínal si, co všechno dokázal. Jak se stará o děti. Jak vybudoval firmu. Jak pomáhá druhým lidem.

Jenže seznam úspěchů nestačil.

Hlas vždycky našel další chybu.

Řekl jsem mu:

„Nezasloužím si znamená, že o tom pořád rozhoduje někdo venku.“

Rodiče.

Bývalá partnerka.

Ženy, které ho odmítly.

Lidé, kterým se celý život snažil dokázat, že je dost dobrý.

„A co s tím mám udělat?“ zeptal se.

„Postav proti tomu jinou větu. Dovoluju si.“

Ne:

„Zasloužím si lásku, protože jsem úspěšný.“

To by byl jenom další soud, ve kterém musí Martin předložit dost důkazů.

Ale:

„Dovoluju si být milovaný.“

„Dovoluju si milovat.“

„Dovoluju si mít rád sám sebe i přes svoje chyby.“

Rozdíl byl v tom, kdo rozhoduje.

O tom, jestli si něco zaslouží, nechával Martin rozhodovat všechny lidi, jejichž uznání chtěl získat.

Dovolit si něco mohl jenom on.

„To je na mě moc silné,“ přiznal. „Když si řeknu, že si dovoluju být milovaný, nevěřím tomu.“

Proto jsem mu dal mezikrok.

„Tak si zatím nic nedovoluj. Jenom se otevři možnosti.“

Jeho věta potom zněla:

„Otevírám se možnosti, že jednou dokážu přijmout lásku.“

To už jeho hlava nedokázala tak snadno odmítnout.

Netvrdil, že je všechno vyřešené.

Netvrdil, že od dnešního dne miluje každou část sebe.

Jen připustil možnost, že starý rozsudek nemusí platit navždy.

Ve své knize MUŽ 21 se k tomu vracím přímo:

„Jako muž si dovolte prožívat hluboký stav naplnění a spojení sám se sebou.“

Roky srovnávání, tlaku a dokazování nezmizely.

Martin se pořád někdy přistihl, že chce rodičům, ženám nebo komukoliv dalšímu ukázat, jak je schopný.

Ale když se ozvalo „nezasloužíš si“, nemusel už několik hodin dokazovat opak.

Mohl odpovědět:

„Možná tomu dneska ještě úplně nevěřím. Ale otevírám se možnosti, že to jednou bude jinak.“

Nemusel přesvědčit celý svět, že si zaslouží lásku.

Potřeboval přestat čekat, až mu ji celý svět dovolí.