Erekce a tlak na výkon

Marek bojoval s erekcí. A hned z prvního úspěchu udělal bič!

Autor: Charlie Greenberg

Příběh vychází ze skutečné práce s klientem. Jméno a některé okolnosti jsem změnil, aby nebylo možné poznat konkrétního člověka.

Marka trápila erekce. Hledal si zrovna partnerku a když na konci rande přišlo na líbání, cítil, že penis reaguje. Když se ale přesunuli k němu do bytu, penis se mu stáhl jako kdyby ho strčil do ledu.

To ho stresovalo a měl z intimity strach.

Proto jsme do jeho každodenního plánu zařadili nový druh masturbace.

Bez porna. Pomalu. Cílem je zvyšování citlivosti, ne stříkat za dvě minuty jako gejzír.

Při dalším hovoru jsem chtěl vědět, jak mu to jde.

„Dělal jsem to asi desetkrát. Do pěti minut se mi většinou podaří vzrušit na 70–80 %. Ne vždycky na sto procent.“

„Jak se u toho cítíš?“ zajímalo mě.

„V hlavě mi pořád zní ten hlas,“ přiznal. „Opakuje mi: Stejně se ti nepostaví. Co to zkoušíš?“

Někdy se vzrušil na dvacet procent. Někdy na šedesát. Jednou se dostal skoro na devadesát.

A právě tam si vytvořil další problém.

„Když se mi podařilo vzrušit skoro na devadesát procent, přizpůsobil jsem to klasické masturbaci. A už jsem tam zase přidal tlak. Drtit to rukou, tlačit na orgasmus! Taková ta myšlenka: Teď to musím posunout na další metu. Musím udělat pokrok. Vyřešit to teď hned!“

Z desetiminutového cvičení si Marek udělal další test, jestli je „dost dobrý“.

Nestačilo mu vnímat, co se s penisem děje. Potřeboval mít co nejrychleji pevnou erekci, aby si dokázal, že se zlepšuje.

Přitom mi o chvíli později řekl:

„Ten vnitřní hlas je jediné, co mě brzdí. Kdyby konečně držel hu**, tak mi penis stojí pořád.“

Řekl jsem mu:

„A přesto je ten hlas to, co nad tebou má plnou kontrolu.“

„Nebojuj s tím hlasem, jinak vždycky vyhraje. Místo toho s ním začni komunikovat. Ptej se ho, kdy bude spokojený. Ptej se ho, proč nechce, abys měl erekci,“ navrhl jsem mu.

S Markem jsme začali pracovat na tom, jak přistupuje k tomu svému hlasu.

Když se ten hlas ozval, nesnažil se Marek pokaždé sám sebe přesvědčit, že není pravdivý.

Místo toho jsem mu poradil, aby si uvnitř opakoval:

„Chceš mě ochránit. Bojíš se, že se zopakuje něco, co už jsem zažil. Že mě někdo uvidí nepřipraveného nebo se ztrapním. Teď jsem v bezpečí, s touto ženou chci mít sex, milujeme se, je to pro mě v pořádku.“

A nejen aby to opakoval, ale aby šel a sex s partnerkou měl tak často, jak je to jenom možné.

Nestačí jenom změnit nastavení v hlavě. Je potřeba dělat kroky i v realitě.

Jeden za druhým.

I přesto, že selžeš.

I přesto, že nezvítězíš každý den.

I přesto všechno jít a dělat.

Marek si myslel, že musí utišit hlas pochybností ve svém nitru, který mu říká, že se mu nepostaví.

Jenže současně během masturbace kontroloval výsledek, přidával tlak a chtěl mít za dva dny důkaz, že už je všechno v pohodě a on to silou urval.

Jeho první úkol proto nebyl dostat se ze šedesáti na sto procent a bouchnout šampáňo.

Byl to desetiminutový trénink, ve kterém nebude každé zlepšení okamžitě tlačit na další metu. Bylo to jednat a jít do akce navzdory pochybnostem. A bylo to přestat bojovat s hlasem uvnitř, ale zjistit, proč ho chrání.