Seznamování a strach z odmítnutí

Daniel si po každé neoslovené ženě vynadal. A považoval to za práci na sobě!

Autor: Charlie Greenberg

Příběh vychází ze skutečné práce s klientem. Jméno a některé okolnosti jsem změnil, aby nebylo možné poznat konkrétního člověka.

Daniel chtěl poznat ženu.

Měl dobrou práci. Vydělával peníze. Cvičil. Staral se o sebe. Mezi kamarády byl oblíbený a ženy si ho všímaly.

Jenže partnerku neměl.

Pokaždé, když ve fitku zahlédl ženu, která se mu líbila, proběhla mu hlavou stejná věta:

„Zase sis nechal utéct příležitost.“

Potom si vynadal.

Že je sr**. Že je k ničemu. Že má všechny předpoklady, ale stejně nedokáže udělat ani jeden krok.

Daniel si myslel, že na sebe vytváří tlak, který ho příště konečně donutí jednat.

Řekl jsem mu:

„Ty se strašně rád trestáš.“

„Kdyby mě to bavilo, tak…“ začal se bránit.

Zastavil jsem ho.

„Je pro tebe mnohem bezpečnější říct si, že jsi de***, než se zvednout, dojít za tou ženou a říct jí ahoj.“

Daniel si dokázal vynadat během několika vteřin. Znal to. Nic nového už při tom necítil.

Kdyby ale ženu oslovil, mohla ho odmítnout.

A to už by nebyla jeho vlastní nadávka, kterou slyšel stokrát. Cizí žena by mu mohla potvrdit přesně to, čeho se bál.

„Možná ani nemám strach jí něco říct,“ přemýšlel. „Spíš se bojím, že mě utvrdí v těch pochybnostech, které o sobě mám.“

„Přesně,“ řekl jsem mu. „Radši se pošleš do pr**** sám, protože to bolí míň, než kdyby tě tam poslala ona.“

Daniel přitom pořád mluvil o svém potenciálu.

Věděl, že může být úspěšný i u žen. Jen ho zatím nedokázal naplnit.

„Jak přesně vypadá tvůj naplněný potenciál ve vztazích?“ zeptal jsem se.

Nevěděl.

„Tak jak ho chceš naplnit, když mi ani nedokážeš říct, co to je?“

Chvíli hledal odpověď. Potom začal vyjmenovávat, proč by o něj ženy měly mít zájem.

Je vysoký. Úspěšný. Umí vydělat peníze. Cvičí. Umí se chovat k ženám.

„Měl bych mít úplně jiné výsledky, než mám,“ řekl.

„Co jsi za poslední týden fyzicky udělal pro to, abys ty výsledky měl?“ zeptal jsem se.

„Pracuju na sobě. Volám s tebou. Cvičím. Dívám se na videa o vztazích, intimitě a charismatu.“

„Kolik žen jsi za poslední týden oslovil?“

„Žádnou.“

To byl ten problém.

Daniel dělal spoustu věcí, které ho připravovaly na vztah. Jen nedělal tu jedinou, při které mohl skutečně nějakou ženu poznat.

A pokaždé, když se příležitosti zalekl, nahradil akci trestem.

Řekl jsem mu:

„Najdi si konkrétní akci, na které se můžeš se ženami přirozeně bavit. Jdi tam. Dej se s někým do řeči. Teď se počítá jenom to, co skutečně uděláš.“

Ne další video. Ne další přemýšlení. Ne další hodina, během které si bude dokazovat, proč by ho ženy měly chtít.

Odteď jsme proto nepočítali, kolikrát si Daniel po nevyužité příležitosti vynadal.

Počítalo se, jestli skutečně někam šel, dal se se ženou do řeči a riskoval, že ho odmítne.

Protože nadávka nebyla trest za neudělanou akci.

Byla to její náhrada.